reklama
Genetika je v současnosti tak trochu strašákem budoucích maminek z obav před vadnými geny způsobujícími nemoci zatím nenarozeného dítka. Když se však narodí zdravé jásáme. Jsou ovšem situace, kdy si nad jejich chováním povzdechneme – po kom to dítě je? Souvisí i tyto lidské projevy s genetikou, tedy dají se chování a vlastnosti zdědit?
Geny jsou když…
Vědecky je prokázáno, že každý člověk má 46 chromozomů ve 23 párech. V každém tomto páru je jeden z chromozomů zděděný od matky a jeden od otce. Shodných je 22 párů pro obě pohlaví a nazýváme je autozómy. Zbývají dva – nazývané pohlavní chromozómy a označujeme je X a Y. Od matky dědí ještě nenarozené dítě vždy X-ový chromozom. U mužů je to jinak – poskytne li muž chromozom X, bude to dcera, pokud Y, pak syn. Otec tedy určuje jaké pohlaví bude potomek mít. Ve zmiňovaných autozómech jsou uchovávány geny a na základě získaných genových kombinací pak dostáváme do vínku své vlastnosti. Díky tomu se někdy více podobáme vzhledem, charakterem, povahou i projevy chování otci, a jindy naopak matce.
Co tedy vše můžeme zdědit?
- rodinnou historii, její zvyky a tradice
- jméno, které nám vybrali rodiče a jejich příjmení
- fyzické rysy, barvu vlasů a očí, inteligenci, krásu
- vlastnosti, chování a temperament
- řeč těla a smyslů, barvu smíchu, tón hlasu
- charakterové rysy, talent
- společenské postavení a majetek
Vliv chování rodičů a rodiny
Samozřejmý vliv na oslabení nebo zesílení určitých aspektů vlastností, povahy i vzorců chování má chování rodičů během našeho vývoje. Zázemím a dennodenním jednáním, tím jak a co dítě učí, nebo jak mu vysvětlují a pomáhají objevovat svět kolem, vytváří rodina osobnost svého potomka. Někdy dítě ovlivní více matka, jindy otec, ideální je pokud oba stejně. Z toho nám vyplývá, že ať chceme či nikoli, dostáváme mnohé aspekty do života předem dané, aniž bychom je mohli ovlivnit.
Geny ale nejsou všechno
Kromě rodičů, prarodičů, sourozenců a ostatní rodiny, ovlivní osobnost dítěte i škola, kamarádi, jeho talent a vlohy, koníčky. Během puberty se vyvine i tělesná schránka. A v dospělosti je již na každém z nás, jak své určité vlastnosti dokážeme „obrousit“ – potlačit, vylepšit, využít ve svůj prospěch v práci i osobním životě. A hodně záleží na tom, v jakém prostředí budeme dále žít svůj život. Pokud v negativním, posílíme spíše negativa své povahy a genových dispozic, naopak v pohodovém a vlídném prostředí se naše klady dále rozvinou.
Ani genetika v současnosti není všemocná a neví vše. Ještě v ní zbývá mnoho k odhalení a rozklíčování. A tak když budeme občas kroutit hlavou na svým potomkem a v duchu se ptát po kom to dítě je, odpověď zní – je směsí všeho výše uvedeného, okořeněného vlastní osobitostí.
